Úvodní chaos a provozní realita
Provozní doba je pondělí až pátek od 6.30 - 16.30 (někdy 16.45, protože rodiče mají své vlastní časové smyčky). Ano, celý den. Ano, přežijeme to hlavně díky kávě a trochou doufání, že děti opravdu nebudou organizovat referendum o tom, jestli je brokolice sladkost. Délky pobytu je individuální. Dítě může bát dvě hodiny, tři hodiny, celý den... nebo si zařídit vlastní komisi, kdy se co sní a jestli se zrovna bude kreslit nebo provozovat tajnou vědeckou misi.
Děti přicházejí, některé s nadšené, některé s výrazem "proč mě sem táhli?" My učitelky stihneme kávu a připravujeme se na ranní chaos - protože tenhle čas je vlastně jen malá generálka na den.
Lego padá, panenky mizí, auta jezdí po stole... Občas proklouzne logopedická mini-hra nebo rychlý relax - děti většinou vymýšlejí vlastní pravidla, my jen přežíváme a doufáme, že někdo nezaloží referendum o sladkostech.
Hygiena a svačina - ruce čisté, nosy taky (většinou), jídlo někdy na talíři, někdy na hlavě. My učitelky tajně doufáme, že někdo nezačne experiment s cibulí místo čokolády.
Děti tvoří, experimentují, objevují, hrají si, ale podle našeho plánu (my učitelky si myslíme, že plán je plně respektován, děti si myslí, že je to jejich nápad). Malý kroužek pohybu, hry s barvami, logické hříčky, cokoliv, co nezabije kreativitu ani nervy - ideálně oba světy najednou.
Někdo staví hrady z písku, někdo organizuje vlastní mini-olympiádu, někdo způsobuje dopravní nehody a někdo zkoumá kolik bahna jde na boty. My učitelky držíme kávičku, přežíváme větrné dny a čekáme, kdo bude první, kdo spadne do louže. Kreativita dětí na max, nervy učitelek taky.
Děti se učí základní dovednosti - jíst bez toho, aby se talíř převrátil, ruka a vidlička se staly zbraní míru, a někdo objevuje, že polévka může létat (naštěstí jen trochu). my držíme nervy, kontrolujeme talíře a doufáme, že po tom všem zůstane alespoň polovina jídla na talíři.
Děti po obědě odcházejí domů - některé rychle jako blesk, jiné "ještě pět minut". Mezitím ti, kdo spinkají, se připravují na svůj šlofík: pyžamko, polštářek a ticho!
Nejdřív krátká pohádka - děti poslouchají, někteří sotva drží oči otevřené, jiní se snaží vydržet. A pak... ticho. Skoro všichni spí, my učitelky si můžeme dopřát trochu klidu, kávu a občas kontrolujeme, že nikdo nepřešel do nočního maratonu snění.
Děti se vrhají na svačinku číslo dvě - některé s nadšením, jiné zkoumají, jak daleko lze rozprášit krekry po stolku. My učitelky držíme ubrousky a kávu, snažíme se nepodlehnout chaosu a doufáme, že někdo bude odcházet od stolečku alespoň s plným žaludkem.
Po svačině se děti zabydlují v koutcích, hrají si, vyprávějí historky a čekají, až je vyzvednou rodiče. My učitelky popíjíme dvacátou kávu, sledujeme, kdo stihl založit nové referendum a doufáme, že všichni rodiče dorazí včas.
